Fotografie a Design

Od kartáčku po auto, od tužky po postel. Veškeré předměty, které používáme, musely být navrhnuty. Průmyslový design, či průmyslové návrhářství/výtvarnictví tedy ovlivňuje naši každodennost velmi výrazně, ač si to uvědomujeme více či méně. Cílem mé práce je představit především historii vývoje tohoto fenoménu. Od vzniku přes hlavní vývojové milníky k současnosti.

 Průmyslový design neboli průmyslové návrhářství či výtvarnictví je spojeno již v názvu s průmyslem. Kořeny tohoto oboru sahají k rozvoji průmyslu jako takového – tedy průmyslové revoluci v 18. a hlavně 19. století.
Právě tehdy byla ruční řemeslná práce nahrazována sériovou tovární – a došlo tak zásadní změně. Dříve byl řemeslník jak návrhářem, tak i realizátorem výrobku. Nástupem mechanizace stroje nahradily téměř kompletně člověka při vlastní výrobě předmětu. Ovšem návrh, vymyšlení fungování i vzhledu na něm zůstalo i nadále. Konstruktér tak měl na starost podobu i fungování výrobku. Postupem času docházelo ke specializaci a odlišení povolání konstruktér a výtvarný konstruktér-návrhář. Je jasné, že tyto dvě povolání se neobejdou jedno bez druhého – neboť ač může být předmět skvěle funkční, je k ničemu pokud není použitelný člověkem (nemá vhodnou ergonomii) a pokud ho nikdo nekoupí (nedokáže zaujmout vzhledem – není krásný) a naopak. Čím konkurenčnější trh je (nabízí obrovské množství výrobků dosti podobných vlastností), tím větší nároky jsou kladeny na výjimečnost estetickou. Tímto se moderní průmyslový design posunul mnohem blíže k umění.

OBORY

Průmyslový design se zabývá navrhováním předmětů. Jedná se tedy o velkou šíři působnosti a proto i zde došlo k specializaci a rozčlenění. Obor, který by principiálně mohl být řazen k průmyslovému designu – ovšem vzhledem k vlastní bohaté historii a současné blízkosti k umění – je uváděn samostatně, je oděvní návrhářství neboli móda (ke které můžeme přičlenit i obuvnický design).
Vzpomeneme-li si na výše popsanou historii, bude docela snadné vymezit specializace průmyslového designu. Na řemeslnou práci jednoznačně navazuje nábytkářství a interiér design od židlí či skříní po kuchyňské linky. V podobě koberců (dříve i gobelínů) vstupuje do interiérů přesah k textilnímu designu. Jako typického zástupce mohu uvést světově nejrozšířenějšího prodejce nábytku švédskou Ikeu, která se řídí heslem „více vkusu než máte peněz“. Firmou, která udává a přenáší zcela nové trendy je od 60. let určitě B&B Italia.

V interiéru výsadní a zásadní místo mají zdroje světla – od klasického závěsného lustru po samostatné stojací lampy, podobné spíše sochám či plastikám. V tomto oboru jsou opět nejvýraznější Italové a to firmy Artemide nebo Flos. Podobně sochařský přístup můžeme pozorovat i u designu doplňků – váz (s přesahem do sklářství a keramiky), či nádobí – od kuchyňských nožů po misky na ovoce. Legendární svými hravými předměty je italská Alessi, na světové úrovni je tvorba (nejen) váz Čecha Ronyho Pelsla.